Koky

Kokynka se strašně ráda pere o ubrousek, papírek, kapesníček, či cokoliv, čím by si mohla vystlat pelíšek. Původně měla mít domeček, ale z nějakého mě neznámého důvodu se rozhodla v něm nespinkat a radši spí přímo uprostřed klece, nohy nahoru a ze spaní povídá. Taky strašně ráda něco ohlodová, vypráví mi, jak se celý den má a tak. Nedávno dostala konečně kolečko, které sice vrže, ale strašně si ho užívá, a když ji omylem probudím a hned se jí nevěnuji, krátí si čas během na míle daleko ve své fantazii a kolečku. Je neskutečně miloučká, a ikdyž mě sem tam ohryzne, tak mě má ráda a ráda se tulí.

Když náhodou není moc času a ona začne pištět, že chce nutně pozornost, tak jí pomazlím a vrátím zpátky do klece, kde pak spokoje oždubuje klacíky a snaží se rozkousat všechno, co se jen trochu přibližuje kleci :) A pokud nemám čas si jí vzít do náruče, tak jí podrbu přes žbrdliny klece a začnu jí krmit semínko po semínku ( měla jsem potkana a tahle metoda se osvědčila i u něj), myslím, že krmení v tomhle smyslu určitě utužuje vztah mezi majitelem a osmáčkem.

Čemu ale Kokynka absolutně nikdy neodolá je drbání za uchem a pod bradou a na hřbetíku… to pak vždy slastně přivře očíčka, nadzvedne nejbližší přední packu a nechá se drbkat i pod packou a na bříšku.

Bohužel si nemyslím, že by byla tak inteligetní jako potkánci, ale rozhodně osmáček je zvířátko, které narozdíl od potkánka nehodlá „zdrhnout a žít si na vlastní pěst“, ale pokaždé když uteče a já jí sleduji pod pohovkou, tak Koky spokojeně pochoduje, očuchává a kochá se prostorem, ale pokaždé se vrátí na zavolání. Osmáci rozhodně neutíkají, podle mě pouze zkoumají a jejich zvědavost může působit jako pokus o útěk :)

Kokynka je prostě absolutně skvělá, roztomilá a zlatá „myš“ :) Hyperaktivní od první chvíle, kdy jsem ji „potkala“ ve zverimexu, kdy byla opuštěná v terárku a na hlavě a zádíčkách měla lysiny. Ptala jsem se prodavačky, proč je sama a zda není nemocná, když je tak plešatá. Prodavačka odpověděla, že to bohužel má od své matky, která to udělala i všem ostatním svým dětem (i vrhu předchozímu) a tak byla její mláďata dána do izolace, protože ta matka to nedělala žádným jiný osmáčkům v tlupě. I zželelo se mi toho tvorečka a když jsem už v obchodě věděla, že je moje, tak jsem si jí prostě musela koupit. No ale šla jsem na to trochu jinak. Řekla jsem si, že přeci nebudu nutit osmáčka, aby se mnou byl, když sám nebude chtít a po vzoru vybrání si potkánka, jsem vybírala i osmáčka a nejdříve jsem si jí nechala dát na ruku, aby věděla, zda ke mě chce. No, ale nápad to dobrý nebyl, protože byla zima a já měla studené ruce a jí se ke mě nechtělo. Ale zalezla mi pod kabát odkud odmítala vylézt, tak jsem zaplatila a odjela domů s osmáčkem :D A takhle se k nám ta potvůrka pištivá 16.2.2011 dostala. Teď už je veliká a svojí klec miluje a za nic nechce vyměnit :) Leda, že by jí někdo vrátil do písku do Chile :)